O strakáčích

O historii plemene Český strakatý pes, barevných rázech, standartu, atp. se více dočtete třeba zde, tady shrnujeme své subjektivní dojmy...

Proč jsme chtěli strakáče?

Tohle plemeno jsme měli vybrané dlouho předtím, než jsme definitivně rozhodli, že nastal čas pořídit do rodiny štěně. Chtěli jsme psa, který už "vypadá jako pes", ale není moc veliký (tj. vejde se do auta spolu se třemi většími dětmi, stanem, lyžemi, vybavením na tábor na dva týdny...). Zároveň jsme chtěli něco nekonfliktního, snadno cvičitelného, vhodného pro začátečníky (že je ČSP nenáročné plemeno vhodné  pro úplné amatéry se dočtete všude na webu, ale jak jsme posléze zjistili, majitelé opravdových živých strakáčů se tomu někdy poněkud podivují). Také jsme si představovali, že náš pes by s námi a našimi kamarády měl být schopný chodit na dlouhé výlety, ale zároveň by mu nemělo vadit ležet na gauči, když na něj zrovna nikdo nemá čas. A strakáč nakonec bezezbytku splňoval naši představu veselého a chytrého voříška, kterého vidíte, jak pobíhá kolem houfu dětí se šťastným výrazem, jazykem vyplazeným až na zem a mávajícím ocasem.

Dostali jsme, co jsme chtěli? 

Po několika letech soužití s naší opicí musíme konstatovat, že nelitujeme. Baruše splňuje skoro všechno to, co jsme si představovali, a tam kde je to jinak, a kde to moc nevadí, jsme se přizpůsobili (například naše představa, že pes nesmí do postele, vzala poněkud za své), a tam, kde to vadí, na tom pracujeme (lovecké pudy, kočky...).

Možná strakatá úskalí

Na rozdíl od toho, co se dočtete na webu, není ČSP úplně bezproblémové plemeno. Často se v téhle souvislosti zmiňují zejména lovecké pudy a strach ze samoty. Baruše rozhodně má tendence v lese čuchat a lovit. Od štěněte se snažíme tohle nějak korigovat a plus minus se to daří. Je to ale rozhodně běh na dlouhou trať, chce to spoustu práce, a není to tak, že si v jeden moment řeknete "tak, teď už je to fajn" a je hotovo.  Strach ze samoty byla naše noční můra, ale naštěstí se nás tenhle problém netýká. Hodně s tím asi pomohla naše zahrada, kterou má Barouš po dobu naší nepřítomnosti "na starosti" a kde se nenudí, odchodový rituál je také velké plus. Naše strakajda je ve většině aspektů spíš kliďas a lenoch, puberta jí relativně rychle přešla, ale část majitelů strakáčů řeší až přílišnou akčnost a vyčůranost jejich svěřenců a výchovná úskalí z toho vyplývající. Tahle pubertální ADHD fáze často trvá hodně let a i osmiletý strakáč se pak umí chovat jako neřízená střela s nulovým pudem sebezáchovy. Pokud uvažujete o strakáčovi jako o vašem budoucím parťákovi, určitě se podívejte na FB majitelů ČSP , a zkuste také navštívit nějakou strakatou akci a pobavit se s majiteli, abyste viděli, jací jsou doopravdy.

Jste vhodnými budoucími páníčky strakáče?

• Jste ochotní věnovat psu denně několik hodin své pozornosti?                                              
  

  Myslíme si, že nejsme otroky našeho psa, ale když sečteme čas, který věnujeme procházkám, krmení, hrám, výcviku, péči o srst, návštěvám veterináře... stejně to poctivé dvě, spíš tři hodiny denně dá.   

• Nelpíte příliš na své vymazlené domácnosti?                                                                                         

  Je pravděpodobné, že vaše domácnost soužitím se štěnětem utrpí škody. Malá štěňata čůrají na podlahu, do všeho koušou a když se nudí, zlikvidují, co jim přijde pod packu. U nás přišly k úhoně vlastně jenom nohy od židlí a nějaké úpravy proběhly na zahradě, ale někteří draci demolují domácnost podstatně víc, příkladem budiž třeba Aura a její úpravy gauče a dvířek od linky. 

• Jste (přiměřeně) akční?                                                                                                                     

  Oblíbenou činností strakáčů je vymýšlení lotrovin. Proto je dobré je zaměstnat a unavit nejen na těle, ale i na duši. Se strakáčem můžete dělat prakticky cokoli, od agility, přes bikejöring, dogtrekking... po obedience, dogdancing nebo nosework. Někteří strakáči pracují jako canisterapeutičtí psi, nebo mají záchranářské zkoušky. I když nic z toho nebudete dělat vrcholově, nevadí, ale choďte aspoň na cvičák a na dlouhé výlety se smečkou, protože čím víc budete určovat program vy, tím míň si ho bude vymýšlet váš pes. 

• Jste zastánci pozitivních metod ve výcviku psa?                                                                               

  Strakáče nemůžete nechat růst jak dříví v lese, protože je to velmi aktivní, kreativní a chytrý (až vychytralý) pes, který vám bez výchovy přeroste přes hlavu. Zároveň jsme se přesvědčili o tom, že jsou to psi, kteří poslouchají, protože s vámi prostě rádi spolupracují a pro nadšený páníčkův výraz (a kus pišingru) by se přetrhli. Tresty a dril nejsou pro strakáče "to pravé ořechové", daleko víc rozumí pozitivním metodám výchovy. 

• Jste schopní přijmout nedokonalosti svého psa a žít a pracovat s nimi?                                         

  Jako mezi ostatními psy, i mezi strakáči jsou individuální povahové rozdíly, které z každého činí psí osobnost. Může se vám stát, že přes veškerou vaši teoretickou připravenost bude mít zrovna ten váš problém se samotou, bude se bát bouřek, jiných psů, nebo bude šílet z háravých fen. Pak je na vás, abyste svého psa nezavrhli jako marného, zlého, nevychovatelného..., ale při snaze o nápravu se snažili  vzájemně pochopit a respektovat.  A kdo ví, třeba při vhodném přístupu tyhle nedokonalosti časem odezní, nebo nebudou nijak výrazně narušovat váš běžný život...

• Chcete svůj život prožívat společně se svým psem?                                                                 

  Strakáč chce dělat všechno se svou smečkou. Není to pes, kterého odložíte do kotce a jednou denně ho podrbete. Chce být s vámi, když jedete na hory nebo na vodu, když vaříte večeři a sázíte brambory, nebo když jen pijete kafe. 

Pokud jste odpověděli na všechny tyhle otázky ano, pak pravděpodobně budete vhodnými kandidáty pro strakatého lumpa nebo loupežnici, a je jedno, jestli jste zkušení kynologové, nebo začátečníci. Vítejte do rodiny!

Pokud chcete: psa na dvůr, psíka dekorativního polštářového, psa dokonale poslušného, zastáváte myšlenku "tohle si nesmí dovolit", aniž byste přemýšleli nad tím, proč to ten pes dělá, pak se prosím poohlédněte jinde.