Bara

..."V průběhu jara to bylo s tou naší pubertou takové divočejší, ale někdy od června se Barouš zase postupně klidní (ťukám to na ta největší dřevěná futra, jaké si dovedu představit). Tedy - ne že by byla stoprocentně poslušná, to rozhodně ne. Všechny povely sice umí - když chce, je naprosto vzorová a můžeme jí vzít dost kamkoli (už spala pod širákem, ve stanu, v autě, jezdí zkušeně vlakem a busem, pravidelně s námi chodí do hospody a tam vzorně zalézá "na místo" pod stůl, u veterináře je v pohodě, bouřek se nebojí ...) Na druhou stranu je vyčůraná jako opice a když má pocit, že by splněním povelu nějak výrazně tratila (třeba když chceme aby přišla a dala nám botu, kterou uloupila, nebo aby se přestala honit se psem a nastoupila do auta), nemá cenu na ni volat povely jako na cvičáku, protože s to ní nehne. Většinou to pak řešíme tak, že spolkneme hrdost a "nějak" to kreativně obejdeme, pokud možno se snažíme, abychom ten pokyn, který by pravděpodobně ignorovala, vůbec nevydali, nebo aby si alespoň nevšimla, že vlastně neposlechla. Takhle to zní dost skvěle, ale prakticky se to předem dost špatně odhaduje a často jsme prostě docela obyčejně za blbce. O to víc pak potěší, když občas slyším od náhodných kolemjdoucích poznámky, které ani nejsou určeny mně, typu "koukej, to je vychovanej pes". (To oni totiž neví, že ten "vychovanej" pes, co se tak krásně na povel uhýbá před cyklisty "na stranu", se před chvílí málem zbláznil z kočky, a do lesa chodí většinou jen na stopovačce, aby nezdrhnul za zvěří.)"